Olomoucké biskupství
Původním znakem olomouckého biskupství (zal. r. 1063) byl červený štít se šesti stříbrnými kužely, z nichž čtyři byly v horní řadě a dva v dolní. Tento znak připomíná v lecčems rodový erb pánů ze Šaumburka (v červeném poli stříbrný cípatý kopřivový list), z něhož pocházel současník Přemysla Otakara II. biskup Bruno (1245-1281), od jehož doby je znak biskupství znám.

V této podobě znak zůstal až do roku 1588, kdy jej Rudolf II. polepšil přidáním zlatého pole s černou orlicí na prsou. Pravděpodobně šlo o tzv. říšskou orlici, v té době hojně přidávanou i do znaků rodových, nelze však vyloučit, že šlo o připodobnění ke znaku biskupství vratislavského, které už čtvrcený erb mělo. Za štítem, na nějž se stavěla biskupská mitra, byla zkřížena berla na znamení duchovní moci s mečem na znamení moci světské. Olomoucký biskup byl zároveň říšským knížetem, a proto se vedle mitry stavěla na štít i knížecí korunka. Po povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777 ke změně znaku nedošlo.

Vrábští z Vrábí
též Vrábský Tluska z Vrábí - stará česká vladycká, později panská rodina, která pochází ze vsi Vrabí (dnes Vrábí) u Brandýsa nad Labem. Byli stejného rodu i erbu jako Tluksové z Buřenic, Božejova a Čechtic, kteří žili na Pelhřimovsku. Příbuzenskými svazky byli Vrábští z Vrábí spojeni s Oppersdorfy z Oppersdorfu, Bilskými z Kařišova, s Lažanskými z Bukové atd.

Erb dvou zkřížených mečů byl od 14. století společný řadě starých vladyckých rodů různých jmen a přídomků. Pole bývalo v některých případech, např. u vladyků ze Žíželic, červené, ale Vrábští z Vrábí měli podle dochovaných dokladů pole černé, meče pak stříbrné se zlatými jílci. Vrábští užívali, podobně jako i některé jiné rody téhož erbu, také příjmení Tluksa.

Od druhé poloviny 15. století Vrábští z Vrábí vytvořili dvě větve. První sídlila v rodném Vrábí a záhy se ještě rozdělila do dvou odnoží. Vlastnili Vrábí, Dřevčice, Zápy, Sibřinu, Hodkov, Zdechovice, Všetaty a další drobné statky, ale její člnové vymírají shodně koncem 16. století. Druhá větev držela Čimelice a rovněž se brzy rozdělila, a to na mladějovickou a drahenickou odnož. Opět shodně, jak po meči, tek i po přeslici, končí obě odnože svou existenci počátkem 18. století.

Hájek z Libočan vypráví o rodu Vrábských z Vrábí ve spojení s vraždou svatého Václava, na kterého měli podíl Štyrsa a Hněvsa, prapředkové celého rodu.